Zdálo by se, že to je jednoduché. Budeme masivně investovat do výstavby podzemních garáží, přesuneme do nich auta ze silnic a na povrchu zbude víc místa pro zeleň nebo třeba pro nová hřiště. Jenže ono to často nefunguje. Například v Bechyňově ulici se nacházíjí hned dvoje veřejné podzemní garáže, většinou jsou však poloprázdné a auta parkují na povrchu. Do podzemních garáží ve Studentské ulici si můžete přijít zahrát únikové hry, protože je auta nezaplní. Jak je to možné? Na vině je cena. Podzemní garáže totiž vyžadují velké náklady na provoz, nehledě na investiční náklady na výstavbu. Náklady sice generuje i parkování aut na ulici (ať už přímé, spojené např. s čištěním vozovky, nebo nepřímé), jenže ty nejsou tolik vidět. Podle některých výpočtů je totiž povrchové parkování v Praze z 97 % dotováno z veřejného rozpočtu, a jenom zbylá 3 % jsou získávána z poplatků za zóny. Čeká nás proto nepříjemné rozhodování. Chceme parkování i nadále masivně veřejně dotovat, smířit se s tím, že auta zabírají moc veřejného prostoru a že stejně parkovací místa chybí, anebo si troufneme systém parkování zreformovat a jeho ceny zdražit?
Petr Palacký
