Co jsem asi naivně čekala za zázrak, když jsem vybalovala z obálky dopis památkové inspekce? Že se v zájmu logických principů a jasných zásad postaví rytířsky proti záměru firmy nejbohatšího muže země? Tak to jsem měla asi napsat nejspíš svatému Václavovi do Blaníku, ne na ministerstvo kultury.

Autor: Kateřina Bečková, předsedkyně Klubu za starou Prahu, blog na Aktuálně.cz, 4. 3. 2013

Na památkovou inspekci se obrátil Klub Za starou Prahu s podnětem k přezkumu závazného stanoviska odboru památkové péče magistrátu z 9. 7. 2012 (ještě pod vedením Jana Kněžínka), který památkářsky schválil stavbu lidově nazývanou bílý medvěd.

Obří budova má vyplnit jeden z nedokončených segmentů Vítězného náměstí v Praze 6 na rozhraní Dejvic a Bubenče. Území bylo projektováno podle velkoryse komponovaného plánu architekta Antonína Engla v době opojení novou československou republikou a suverénního zakládání nových lokálních pražských center v první polovině 20. let 20. století. Dnes je součástí památkové zóny,

V podání píšeme:

Jsme si samozřejmě vědomi, že nelze požadovat dokončení náměstí v Englově původním řešení architektonickém i materiálovém, byť bylo již kdysi vyprojektováno, v případě tohoto návrhu však jde o svévolné vizuální vybočení z urbanistického schématu a přebití klidného charakteru englovského novoklasicismu dráždivou linií organické architektury. Nic nemá k sobě dále, než tyto dva principy. O dodržení poslání, podmínek i samotného smyslu památkové zóny tak nelze vůbec hovořit.

Památková inspekce ovšem dospěla k jinému názoru. Cituje z napadeného magistrátního závazného stanoviska:

…výška navrhovaného objektu je shodná s výškou hřebene navazujících budov, výška římsy přechází plynule z okolní zástavby na navrhovaný objekt. Jednotně koncipované měřítko historické zástavby tak není atakováno.

A dále:

V principu skulpturální organická hmota vznikající tvarováním horizontálních vrstev se nestaví do pozice konkurenta historické architektury, ale naopak se do urbanistického konceptu náměstí nenásilně začleňuje.

Takže nakonec památková inspekce uznale konstatuje, že:

… magistrát se otázkou charakteru a měřítka stávající zástavby zabýval dostatečně, a to již ve vztahu ke koncepci prof. Engla.

A kromě toho dochází souhlasně s magistrátem i k poznání, že:

Urbanisticko-architektonické hodnoty v daném případě nebudou nijak umenšeny, jelikož nedochází k odstranění nebo poškození stávající zástavby.

A z toho všeho vyplývá, že magistrát jednal bezchybně a zákonně, když všechny podklady vzorně posoudil, a to jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, a došel k nenapadnutelnému závěru, že tráva je červená a kráva je dřevěná. Pravdivost výroku je totiž luft. Formálně dostatečně vyargumentovaná lež se stává pravdou.