Praha 6 svěřila v roce 2003 část svých volných prostředků několika, mezi nimi i nebankovním, společnostem, které jí nabídly vyšší výnos než při uložení prostředků na běžný bankovní účet. S vyšším výnosem však souvisí i vyšší míra rizika, a také nutnost větší obezřetnosti a průběžné kontroly. Vše nasvědčuje tomu, že vedení radnice situaci na finančním trhu podcenilo – to je ve stručnosti kauza KEY INVESTMENTS.

Tato kauza ukázala i hlubší problematiku při nakládání s veřejnými finančními prostředky. Na březnovém zasedání zastupitelstva MČ Praha 6 proto zastupitelé za Stranu zelených v rámci projednávání rozpočtu na rok 2011 iniciovali usnesení, kterým si zastupitelstvo vyhrazovalo rozhodovat o ukládání všech volných prostředků městské části. To však bylo neschváleno. Jsou peníze až na posledním místě?

Kauza KEY INVESTMENTS zcela jasně ukázala mezeru v zákoně o hlavním městě Praha. Zatímco např. o přidělování darů neziskovým organizacím, které přesahují 50 000 Kč za rok, nemůže rozhodovat pouze Rada MČ, ale musí je schválit i zastupitelstvo MČ, o ukládání stamilionových částek u nebankovních subjektů je tomu naopak. O takových případech může rozhodovat pouze sama Rada MČ, a to bez souhlasu zastupitelstva. Nemělo by tomu být v souvislosti s prvním příkladem právě naopak? Neměla by jednotlivá zastupitelstva MČ podle § 94 odst. 2 i) zákona 131/2000 Sb. rozhodovat i o ukládání volných finančních prostředků?

Dalším krokem, který v této souvislosti stojí k zamyšlení, je zpřísnění tohoto zákona v tom, kam může obec peníze ukládat, protože pokud určité společnosti nabízejí na vklad volných finančních prostředků vysoký úrok, znamená to i vyšší riziko. Je zcela jasné, že obec by neměla se svými penězi (které jsou však všech daňových poplatníků) riskovat. Mohla by se dostat do situace jako někteří gambleři – přijít o všechny vložené prostředky do hry a navíc se dostat do dalších malérů…

Více informací naleznete také v naší tiskové zprávě „Konec hazardu na radnici Prahy 6